Fotosyntéza - téměř každý si ze školy nějak zvládnul zapamatovat, že jde o proces, při kterém rostliny vyrábí kyslík. To je tak nejdůležitější minimum, které by si člověk měl odnést. Proč se ale ve školách tento proces probírá často tak zoufale detailně? Proč se do toho míchají různé chemické rovnice? A má to vůbec smysl, když tomu nakonec pramálo rozumíte? Pojďme se podívat na to, proč je vlastně důležité vědět o fotosyntéze víc než jen tu jednu kyslíkatou větu. Fotosyntéza nám umožňuje rozklíčovat celý proces života a fungování rostliny a také nám její znalost pomáhá zbořit pár mýtů, které jsme se vlastně nenaučili nikde jinde, než právě ve škole. Z těch málo informací o rostlinách totiž člověk dochází k mylným závěrům, které by se znalostí procesu fotosyntézy nevymyslel. O jaké jde? Rostliny vyrábí kyslík z CO 2 ? Rostliny spotřebovávají plynný uhlík a ... něco s ním teda asi dělají... a zbyde ten kyslík, ne? Ne. Rostliny totiž neberou onen "vydechovaný" kyslík z CO2, ale ...

"Zase nějaký blbý ekologové, co se přivazujou ke stromum a líbaj zem..." - komentují takhle vaši známí společenské dění? Pak věřte, že vůbec nevědí, co je to ekologie. Že vás to překvapuje? Díky médiím a tomu jak špatně rozlišují skutečné odborné termíny a pouhá hezká slova, se jim člověk může jen těžko divit. Co ale teda je a co už naopak není ekologie? A proč se o ní musíme učit? To je otázka, na kterou by měl člověk ve 21. století být rozhodně schopný odpovědět. Ekologie Ve škole jste si jistě říkali, že ekologie je věda. To znamená, že ekolog v zásadě není člověk, který součástí nějakého "ekologického" hnutí nebo organizace. Je to vědec, vědecký pracovník. Ekologie je věda o vztazích živých organismů s neživým prostředím a o vztazích organismů mezi sebou. Nejde tedy vůbec tolik o nějaké třídění odpadů a přivazování se ke stromů. Jde především třeba o to, co se stane, když se přemnoží divoká prasata a začnou rozhrabávat všechny louky ve svém okolí - jaký dopad to...

Doba internetová je v lecčem ještě horší než doba kamenná - máme sice k ruce spoustu informací, ale ty chybné se tím pádem také snadněji šíří. A když to má navíc dopad na zdraví lidí, je to o to nebezpečnější. Už roky jsou populární lecjaké diety na hubnutí, v posledních dekádách se k nim ale přidávají i všelijaké očistné procedury, které vám mají místo štíhlé linie zajistit lepší fungování organismu. Jsou opravdu k něčemu? Nebo se jen zcela marně snažíme našemu tělu vnutit něco, co ve skutečností už dávno umí? Detoxikace Různé formy zbavení těla škodlivin jsou dnes asi zdaleka nejpopulárnější výplní sobotních novinových příloh - rozmixované nápoje ze směsi zeleniny, podivné předražené vodičky a doplňky stravy nebo rovnou hladovky. Cílem je donutit vaše tělo "vydávit" ze sebe nebezpečné látky, které jste pozřeli a které zadržujete. Ale když se trochu zamyslíte, kde by se ty jedy vzaly a jak by ve vás vydržely? Ano, nedává to smysl. Pokud bychom byli "jedovatí" a naš...

Energie - většina z nás si vybaví zásuvku, elektrický proud, benzín a jedoucí auto. Co je ale energie pro nás jako živý organismus? Kde ji bereme? A co se stane, pokud ji máme moc nebo málo? Jak vlastně funguje a na co běží naše tělo? Odkud bereme my lidé energii, abychom mohli žít? Z jídla! Jistě, ale jak? Všechno, co jíme, jsou pouze chemické látky. Sloučeniny různých prvků z periodické tabulky (často s velkým podílem uhlíku - C, ale také vodíku - H). Každý prvek v této sloučenině je držen s jiným prvek do řetězce silou. Je to jako kdybych vám řekla, abyste chytili kamaráda za ruku a ten chytil jiného kamaráda. Budete se držet za ruce, stát v řadě. Čím déle takhle budete stát, tím těžší bude držet ruku kamaráda. Budete unavení, pořád musíte držet prsty sevřené kolem jeho dlaně. Vaše ruce vynakládají energii na držení. Když se však pustíte, napětí v ruce povolí. Uvolníte se. Podobně fungují i ty látky, které sníme. V žaludku máme kyseliny, které umí velkou část látek "rozežrat...

Blíží se další zkouškové, čeká vás maturita, zbytečně dlouhá písemka nebo jste už zase zapomněli kdy má kdo narozeniny? Všichni se učíme - pořád a celý život. nebo bychom alespoň měli. Některé životní zkoušky jsou ale bolestivější než jiné a některé i v dnešní době stále vyžadují hlavně memorovat, memorovat, memorovat... Kdyby ty kolikrát nekonečné seznamy hlodů alespoň nějak lezly do hlavy! Vždyť už jste za tu dobu jako cedník - cokoli do sebe nasypete, jde okamžitě ven na úkor dějové linie nového filmu, který vám přinesl kamarád. Tak jak to teda udělat, abych se nejen učil, ale naučil a navíc pořádně? Přestaňte mrhat časem Základ je vůbec začít. Čím později, tím hůře to půjde. Během pololetí nebo semestru se totiž látka rychle nahromadí a pohled na stoh popsaných papírů, které jste viděli pouze ve chvíli, kdy jste je smolili, dokáže úspěšně odradit i den před termínem zkoušky. Občas se tedy obtěžujte podívat se alespoň na něco. Rychle pročtěte zápisky nebo prezentace a látku si svižn...

Spolu se začátkem relativně samostatného života na vysoké škole se mnoho lidí vymaní z područí omezené nabídky rodičovské lednice a zamyslí se trochu více nad obsahem svého talíře. A někteří z nás se možná rozhodnou pro na první pohled dost radikální řez. Vzdají se masa a někdy nejen toho. Vegetariánů a veganů kolem mě v té době začalo náhle přibývat, a tak jsem si dala úkol – zjistit pohledem studenta biologie co nejméně zaujatou pravdu o tom, zda mě přechod na zelené lupení zabije, nebo posílí. Důsledky „králičího stravování“ Protože má vegetariánství několik podtypů, které nemusí být ve všech studiích řádně rozlišovány, zjednodušme si situaci. Zásadní je při této dietě omezení nebo téměř úplný výpadek příjmu výrobků živočišného původu, především masa. Veganství pak živočišné výrobky zcela vetuje. Nad některými výrobky jako med, nebo parmazán (k jeho výrobě se tradičně využívá syřidlo k telecího žaludku) se pak vedou různé spory, které typicky průměrný vegetarián ale neřeší. Velké mn...

Jedu si tak metrem a najednou mi do osobního prostoru stylem "chceš vědět vše o mojí kůl mikině, batohu a ostrém lokti" vlítne nějaký pubertální pobuda se dvěma spolužáky. Načež se začnou dost hlasitě – což není ani třeba, mám jeho ksicht necelý metr od mého – bavit o životě se školní docházkou. Po obligátním "zjistili jsme, odkud učitel kopíruje písemky a pak jsme to na sebe omylem práskli" a "OMG, trapná storka o trapné výmluvě, proč nemám domácí úkol" přišly historky na téma "jak se snažíme učitele přivést do blázince". Ne, že by jim vadilo, že pořváváním v metru mohou vyzradit strategii protistraně. Kvůli tomu jsem ostatně já za katedrou a oni před ní... Jak jsem dnes sdělila jednomu žákovi – já ani ty si nic nepamatujeme, ale já, když si tu učebnici přečtu, tak to narozdíl od tebe pochopím. No nic... válku by asi nevyhráli. Zato já jsem se dozvěděla, že nová skvělá strategie je, cituji: "vystalkovat učitele na facebooku a pak mu jako hr...

Tuhle jsem otevřela na netu nějakou prezentaci o fotosyntéze a byly v ní otázky na opakování. Tak třeba tahle: „Proč je důležité nekácet tropické deštné lesy?“ Tak jsem to pustila dětem ve třídě a povídám: „No, tak co myslíte? Učili jsme se o té fotosyntéze...“ Děti chvíli bádali, načež jsem poněkud nepříjemně narušila tok jejich myšlenek slovy: „Tak co? Pojďte, zkuste to. A já vám garantuju, že cokoli řeknete, bude špatně. Fakt!“  Tím jsem nezastavila proces myšlení, nicméně bylo zcela jasné, že teď nikdo neodpoví. „No tak, zkuste to! Potřebujeme vědět, co je špatně, abychom mohli říct, co je dobře. Řekněte mi, co tak lidé říkají jako odpověď?“ „Že je tam hodně kyslíku, protože je tam hodně zelených rostlin, které ho vyrábějí?“ „Jo, a to je špatně.“ Proč se tropickým deštným lesům na rovníku říká plíce světa, když vlastně nejsou zdaleka tím, co si myslíme? V místech s velkou hustotou zelených rostlin, respektive fotosyntetizujících organismů, je samozřejmě produkce kyslíku jako ve...

Před státnicemi jsem byla nucena přečíst stohy pedagogických knih - doporučená díla i police knihovny typicky obsahovaly jen starší tituly a spíše odborné. A nakonec se to celé z hlediska právě těch státnic ukázalo jako úplně zbytečná práce... Ale do praxe mi některé knihy daly víc, než mnoho přednášek. Většina však byla zoufale „technická“, „skriptoidní“ a naprosto nudná a v praxi zcela k ničemu. Některé zase slibovaly zázraky a inovace, ale v textu jste se pořádně nic nedozvěděli.  Proto jsem dala dohromady seznam všech knih, které jsem opravdu vlastními silami přečetla a které mi také v praxi reálně pomohly. (Zas tolik jich samozřejmě nebylo.) Řazené tak, jak jsem se k nim během svého studia a praxe postupně dostávala...   Pávková, J., Hájek, B., Hofbauer, B., Hrdličková, V., & Pavlíková, A. (2002) Pedagogika volného času. 3. vydání. Praha: Portál. ISBN 80-7178-711-6 Pedagogika volného času je zajímavé téma i pro „běžného školního učitele“. Kniha shrnuje vše od teorie p...