Vzdělávací: Proč nejsou tropické lesy plíce světa?

Tuhle jsem otevřela na netu nějakou prezentaci o fotosyntéze a byly v ní otázky na opakování. Tak třeba tahle: „Proč je důležité nekácet tropické deštné lesy?“ Tak jsem to pustila dětem ve třídě a povídám: „No, tak co myslíte? Učili jsme se o té fotosyntéze...“ Děti chvíli bádali, načež jsem poněkud nepříjemně narušila tok jejich myšlenek slovy: „Tak co? Pojďte, zkuste to. A já vám garantuju, že cokoli řeknete, bude špatně. Fakt!“ 

Tím jsem nezastavila proces myšlení, nicméně bylo zcela jasné, že teď nikdo neodpoví. „No tak, zkuste to! Potřebujeme vědět, co je špatně, abychom mohli říct, co je dobře. Řekněte mi, co tak lidé říkají jako odpověď?“ „Že je tam hodně kyslíku, protože je tam hodně zelených rostlin, které ho vyrábějí?“ „Jo, a to je špatně.“

Proč se tropickým deštným lesům na rovníku říká plíce světa, když vlastně nejsou zdaleka tím, co si myslíme? V místech s velkou hustotou zelených rostlin, respektive fotosyntetizujících organismů, je samozřejmě produkce kyslíku jako vedlejšího produktu fotosyntézy výrazně vyšší. Musíme si ale uvědomit dvě věci. První je fakt, že kyslík nevyrábí jen kvetoucí rostliny. Oproti fotosyntetizujícím řasám a také jiným mikroorganismům jsou pouze zlomkem celkových producentů. A jelikož je plocha oceánu větší než pevniny a mořských řas je spoustu, produkce kyslíku je v oceánech výrazně vyšší než na souši.

Druhá věc je pak to, že rostliny sami kyslík částečně spotřebovávají na buněčné dýchání (více o něm zde). Což je proces, který zajišťuje získání energie k fungování organismu (ve formě ATP) přes procesy, které rozkládají živiny a uvolňují energii jejich chemických vazeb (takže zjednodušeně řečeno těch cukrů, které vyrábí rostliny při fotosyntéze). Finální fáze aerobního buněčného dýchání je vázána na mitochondrie, kde za pomoci kyslíku dochází k výrobě četného množství molekul ATP nesoucích energii. Jenže mitochondrie musí mít každá buňka. A jak víte, dýcháme my, zvířátka, kytičky... i aerobní bakterie, houby a plísně.

Deštné pralesy jsou plné života, který dýchá. A tak velká část kyslíku, která se vytvoří díky rostlinám a řasám je zde doslova vydýchána. Největší podíl si berou především rozkladné procesy – vlastně velmi podobné, jaké dělá náš organismus. Všechno spadlé listí z rostlin v pralese, jejich plody, kůra i mrtvá zvířata... To vše se rozkládá v pralesní půdě. Část se rozkládá bez přístupu kyslíku, ale velká část s jeho pomocí – dochází k tlení. Tropický les je díky své velké produkci rostlinné hmoty také takový velký kompost. A aby mohly všechny ty bakterie a houbičky zbaštit tenhle ohromný opad z rostlin a získat z něj energii, potřebují kyslík. 

Výsledek? Bilance kyslíku v deštných pralesích, tedy rozdíl mezi vytvořeným a spotřebovaným kyslíkem, je nula. Co se vytvoří, pohltí prales zpátky sám. Takže jestli nám pralesy pomáhají s dýcháním? Ani ne. Od toho jsou tu ale jiné ekosystémy!

Největšími producenty kyslíku na zemi jsou totiž oceány a také nekonečné lesy eurasijské tajgy. Ano, na suché zemi je právě bájná Sibiř našimi plícemi. Proč? Díky chladu a také tomu, že většina jehličnanů neopadá na zimu, netvoří se zde takové množství odpadu a ten se moc nerozkládá. Především v oblastech permafrostu je většina rostlinného odpadu držena v nepříliš dostupném zmrzlém stavu. Kyslík vytvořený se tak nemá kde moc spotřebovat a jeho bilance je kladná.

Geniální? Ale proč se vůbec rozšířil mýtus s plícemi světa? Protože neumíme moc počítat, novináři neumí moc psát titulky do zpráv a chránit přírodu je třeba. 

Tento mýtus se objevil díky novinářům a byl vyvrácen již v 70. letech minulého století. Přesto, jak asi vidíte kolem sebe, se v hlavách (nejen) učitelů drží jako klíště. Což je bohužel dáno tím, že informace musí urazit od odborníků pořádný kus cesty, než se dostanou do nějaké učebnice (a hlavně to dlouho trvá... tak zkuste si napsat knihu, že jo?).

Přesto je důležité tropické deštné lesy chránit! Stejně jako ty pravé plíce světa, kterými jsou oceány na rozlehlé severské lesy. Všechny společenstva, která jsou bohatá na život totiž umožňují velmi důležitou věc – vážou volný uhlík do formy organické hmoty. Mění plyn na těla rostlin a řas. A v této podobě je uhlík držen až do jejich zetlení nebo spálení. Nemá kam uniknout a nezvyšuje se jeho koncentrace v atmosféře.

Tropický deštný les možná není plícemi světa, je ale pokladnicí pestrého a zcela jedinečného života. Zcela fascinujících a krásných druhů zvířat. A především je jednou z truhlic, která pevně drží oxid uhličitý v pevném stavu. Nezanevřete tedy na zelené organismy, ať už jsou kdekoli. Protože svoje místo mají všude!

Tenhle článek najdete ve zkrácené podobě i se zdroji na české wikipedii, kde jsem ho osobně přepisovala z původního mýtu já :)